Ateliér je pro mě jako hřiště. Hra na hřišti má sice nějaká pravidla, ale limitace jsou akorát ve fyzické podobě. Představivost hranice nemá. Ať už jde o párové focení, portrét nebo produkt, tady máme prostor zkoušet, hrát si se světlem a vymýšlet nové věci. Každý nápad má šanci vzniknout, stačí (jen) začít.
Párové focení
Fotka mě provází většinu života. Nejdřív to byla jen zvědavost, teď je to obživa a především vášeň, která mě nepustila už 10 let.
Mám rád pestrost. Proto fotím svatby, ateliérové fotky, kulturu, ale i vlastní tvorbu. Nejblíž mám ale k reportážní fotografii. Fascinuje mě zachycovat realitu tak, jak se děje — emoce, momenty, atmosféru, která trvá jen pár vteřin. Často si představuju život jako filmový pás. Stejně jako film běží v desítkách políček za sekundu, i náš život je plný drobných momentů. A já si některé z těch políček „půjčuji“ fotoaparátem, abych je mohl předat dál.
Fotka je pro mě způsob, jak být součástí příběhů druhých lidí a zároveň je uchovat. A právě to mě na ní pořád tolik baví.